Punk Princess Problem II. ;D

22. května 2011 v 18:11 | Terikami |  Fanfikce
Uuuuuuuuf. Překonala jsem svoji nechuť a dopsala jsem další část. Doufám, že moje dřina za něco stála, ale o tom už rozhodnete vy.


Děkuji všem, co kliknou na "Celý článek" ;-D

Terikami

PS: Pokud něco nechápete nebo vás něco zajímá, pod další částí story najdete menší vysvětlení ;-D. Snad se pobavíte, díky.

PPS: Doufám, že překlepy tam nejsou. Kontrolovala jsem se, ale.. člověk nikdy neví.

Eh, pardon. Asi jste jakozto čtenáři ze mě dost zmatení, co?! Nejspíš si říkáte: Co je tohle za příběh? Co vedlo toho kluka k tomu, aby se převlékl za děvče a lezl k nejúchylnějšímu prodavači ve všech obchodech světa? Je to nějakej deviant nebo co?
Já chápu všechny tyto pochyby, a proto se teď pokusím začít od začátku.
Jsem poměrně normální kluk s takovým příjemně mezinárodním jménem Adam. Lehce přeroslé hnědé vlasy, modré oči, holky mě mají rády a ať už můj předchozí výstup působil jakkoli nepatřičně, nemám žádnej lolitkovskej komplex ani zálibu v holčičím oblečení ani ničem podobném! Hlavně to ne, prosím...
Omlouvám se, ale asi mě při tomto vyprávění poznáte spíš z mé horší stránky. Obvykle jsem hodnej, ale jakmile mě něco (či spíš NĚKDO) naštve, mám nezvratitelný sklony k cynismu a ironii. A vzhledem k tomu, že ON mě poslední dobou žere fakt hodně, mám k onomu cynismu a ironii hafo příležitostí.
"Hej, Adame!!" probouzí mě ze zadumání rozesmátý dívčí hlásek. Je to Niki, moje milá spolužačka, která spolu se mnou a dalšími pár lidmi sedí u stolu ve školní kavárně. Jo, jsem student. Jako všichni. To jsem už říkal, ne?
"Co to do tebe včera na obědě kuchařka hustila?" ptá se zvědavě. Jen mávám rukou.
"Aaaale... zeptal jsem se, odkud ty obědy dováží."
"A-?"
"Začala mi nadávat... 'Co se staráte, Robertsi, --' a bla bla bla a že se mám učit. Tak jsem jí řekl, že to mám do školy."
"Počkej, fakt?"
"No jo, to nevíš?"
"Nevím nic o úkolu o školních obědech..."
"To ne. Ale komunikaci s problémovými občany jsme měli..."
Ano, mělo to očekávaný efekt. Všichni lidé u stolu se třepou smíchy. Vidíte to? Vidíte? Takhle se chovám za ideálních podmínek. Společenský, vstřícný, NORMÁLNÍ. A chvoal bych se tak pořád, kdyby mi to ten grázl pořád dokola nenabourával!
Zvoní. Holky se zvedají ze židlí a za neutichajícího štěbetání mizí do třídy. U stolu zůstávám jen já a kámoš.
"Uaaa!!!" zívám, "mám nedostatek hezkých holek."
"Dvě ti právě odchází..." podotýká kámoš věcně. Což je pravda, ale...
"No dobře, ne hezkých, ale zajímavých! Originalita, neokoukanost... Kde rostou tyhle holky, co?"
Kámoš se ušklíbne.
"Jsi jenom rozmlsanej... A hele!" prudce se otáčí bouchá pěstí do mého ramena, ať ho následuju, "co třeba tahle? Záhadná Sun-Min..."
Kdybych byl úplný pablb, řekl bych, že aktivuju detektor originality a zaostřím na nejzajímavější objekt v okruhu sta metrů. Ale já pablb nejsem. Takže jsem neřekl nic, jasný?!
Jistý je, že mým očím se dostává moc pěknýho pokoukání.
"Sun-Min, jo?" zasním se při pohledu na euroasiatku, která před námi právě prochází. Jméno pravdědobodně naznačuje korejský původ, i když možná kecám, zas tak tomu nerozumím. Dlouhé černé vlasy, snědá pleť (která s těmi kraťásky a bíliou košilí vyniká fakt krásně!), mandlová asijská očička.. A k tomu celkem vysoká, vyvinutá... Kus.
"Pěkná, co?" konstatuje kámoš spokojeně.
"Hm........ a copak přivádí Sun-Min na naši ulítlou školu?"
"Eh - školní inspekce."
???
Okamžitě se probírám z toho "jéé-hezká-holka" transu a vyvalím na kámoše oči.
"To si děláš srandu! Ona dělá in...? Vždyť inspektoři jsou nechutní a staří! To jí musí bý nejmíň 30!"
"Jeden by to neřekl, co?" směje se kámoš. Ale mně do smíchu není. Tohle už jsem zažil. Ten druh omylu, kdy někoho pokládáte za něco, čím on vůbec není...
Za zvolání "JÁ DEBIL!" (které bohužel projde celou nemalou místností) vybíhám z kavárny ven. A běžím a běžím a zastavím se až pod hlavním schodištěm, kde do temnýho kouta pod schody klesám na lavičku. Přesně tak. Přesně moje záliba ve zvláštních holkách odstartovala celou záležitost s NÍM!
Není totiž otázkou, proč jsem se já vymódil jako devče. Můj převlek byl jen odpovědí na něco jiného. Na něco, kvůli čemu mám neustále chuť zahrabat se do země. Já idiot!
Je načase to vyklopit. Před asi dvěma týdny jsem byl ještě s pár lidmi v jednom klubu a koncertě. Zatímco onen koncert za moc nestál, v hledišti to ušlo. Hlavně proto, že po půl hodince, kteoru jsem proskřípal zuby kvůli těm nemožným bicím, si kousek ode mě sedla... snad nejhezčí a nejosobitější holka, jakou jsem kdy viděl. Vlasy barvy skořice se sestříhanou ofinou, potrhaná minisukně, punčochy, krátká kožená bundička, uplé tílko, spousta náramků a přívěšků, půvabný obličejík s uhrančivýma očima a lesklými rty... Kus (moje popisy moc nestudujte. Sám tuším, že jsou všechny skoro stejný... Hlavně stejně končí.)
Možná vám tento typ nic neříká, ale to nevadí. Jednoduše si představte, že kousek od vás se nachomýtne naprosto nádherné stvoření a vy máte pocit, že na něj čekáte už hrozně dlouho. Když diváci konečně vypískají ty propadákový muzikanty, ani nevíte jak se s tím stvořením začnete bavit, připadáte si jak pod vlivem, jak nafetovaní něčím až nechutně dobrým, a pak zničehonic sedíte před klubem, díváte se na ty krásná očička a říkáte si, že už to dál prostě nemůžete vydržet. A tak s nakloníte a opatrně to zkusíte políbit....
A ten střední rod je autorský záměr. Protože ONOMU STVOŘENÍ najednou zhrubne hlas a posune se o čtyři stupně hlouběji, a TO STVOŘENÍ pak tím dokonale mužným hlasem prohlásí:
"Co?? Jenom sranda, vole..."
AAAH!! MĚ Z TOHO KLEPNE, NORMLNĚ KLEPNE!
Už zase si rvu vlasy. Sakra. Ano, byl to kluk. Perfektní a okouzlující holčička, která ovšem měla ptáka...
Jak myslíte, že mi bylo? Hodně zle... Mám pocit, že jsme zařval a zdrhl. Čímž začalo moje zdánlivě nekoneční shazování sama sebe před tím zákeřným holkoklukem, o kterém jsem později zjistil, že se jmenuje Max Moretti a pracuje v jednom punkerském obchodě na brigádě.
Když jsem zjistil, kde dělá, napadlo mě, že by bylo fajn se mu pomstít. A tak jsem to zkusil. Zašel jsem za spolužáky-herci, ti se nikdy moc nevyptávají, ať už se chcete přvléct za cokoli. V maskérně mě pár ochotných (spíš z holčičích řad) přetransformovalo na takovou sexbombu, že jsem měl sám ze sebe až strach. A pak jsem sebral všechnu kuráž, kteoru mám, a vlezl jsem do krámku... a dál to znáte.
Jak sami víte, tímhle krokem jsem všehcno ještě pokazil. Zjisitl jsem, že ___ je ještě horší, než jsem myslel. A to působil tak nevinně. A teď tu sedím, zarývám nehty do temena hlavy a vůbec nevím, jak dál.
Vstanu a usmyslím si, že uteču ven trochu se tam projít. Naše natvrdlá úča si snad nevšimne, že jsem se už zase flákl. Doufám. ALe stejně je mi to jedno, v tomhle stavu bych nepochopil ani to, že jedna plus jedna jsou čtyři a půl. Nebo... kolik to vlastně...
Vycházím ze školní budovy a pomalu se pouštím za roh směrem k parku. S rukama v kapsách si nsažím uspořádat myšlenky. Ano, chci se mu nějak pomstít. Ne, nechci ho vidět. Teda, jo, chci, ale jen proto, že nechci být tím, který uhnul. Dvakrát mě zesměšnil a musím mu to vrátit, abych se ještě vůbec mohl někdy podívat do zrcadla! Ano, jsem docela ješitnej. Kdo není? Mám svou hrdost a nemíním se nechat shazovat nějakým úchylným šaškem...
Moje kroky vedou okolo jednoho supermarketu. Vchod je na druhé straně - kdybych si chtěl udělat nákup, musel bych to obejít - a proto mám před sebou jen popelnice a vchod do skladiště. Hm... mezi těmi náklaďáky a popelnicemi bych se mohl zašít, ne? Někde tamsebou plácnu a počkám, až se mi bude chtít hýbat... Šel bych do parku. Ale tam jsou nasáčkovaní všichni od předškoláčků přes zamilovaný hrdličky až po bezďáky a naše drahé učitele a já dneska nemám chuť snažit se ignorovat ani jeden typ jmenovaných lidí. To radši volím odvrácenou stranu Kauflandu. Kráčím mezi popelnicemi a rozbitými nákupními vozíky, když najednou - moje uši zaznamenají nějaký zvuk!
Pár mužských hlasů a jeden ženský. CO to má znamenat? Grupáč ne, prosím... Jdu za hlasy a a když se prokličkuju mezi nákladními vozy, spatřím je. Skupinku goril stojících okolo... Moment, ten obličej je mi povědomej. Stojících okolo Sun-Min!
"No pěkná, pěkná!"
Sun-Min se snaží ohnat po jednom z nich: "Nešahej na mě, ty prase!"
ONI mě nevidí, poněvadž se skrývám za tělem jednoho náklaďáku, ale JÁ je vidím moc dobře a vůbec se mi to nelíbí! No tak, Sun-Min! Nenadávej, hlavně je nesmíš naštvat!
Pozdě.
"Jaký PRASE ty čuzo pomr-" no, dobrý, dobrý. Dál to přepisovat nebudu, myslím, že o nadávky nikdo nemá nouzi. Spíš mě štve, že se těch hajzlů sápe po Sun-Min víc a víc. Tak to ne. Ne ne..
"Hej!" zařvu a pár kroky se pomalu dostanu od své schovávačky přímo před ně, "zajděte si do strip-baru, tam najdete povolnější holky. Ale tuhle nechte být."
Jak jsem čekal, ozve se hned několik pobavených zahvízdání.
"Hele, naše holka! Dělej si do svých, ty buzničko."
Tsss... a to mě neviděli převlečenýho...
"No, neřekl bych, že je vaše.." prohlásím záludně, "Vy jste neviděli jejího kluka, co? Kus! Bych po něm jel, kdybych byl buzna, jak si myslíte, že jsem..."
"A co jako? Vražte mu někdo jednu!"
Ušklíbám se.
"No, zrovna šel kolem. A má spoustu nabušených kámošů! Je totiž na sportovní - nejlehčí závaží v posilce tam mají 70 kilo. A asi by ho nepotěšilo, kdyby se o tomhle dozvěděl...hm..."
Váhají. Tak imbecilní kec, a oni váhají. Jsou fakt mimo.
Sun-Min se přidává. "Jednou se nějak moc rozjel, a udělal mi tohle.." a odhaluje podivnou a hlubokou jizvu na zátylku. "Nehtem u nohy." dodává pohřebně vážným hlasem.
Málem vyprsknu smíchy, ale na partičku blbů to poměrně působí. Pouští Sun-Min, mumlají něco jako "taká podrápaná to stejně nechci", "vole to je moc..." a podobně a odcházejí pryč. Sun-min vyčerpaně sedá na zem a oddychne si.
"Dobrý?" ptám se váhavě. Věnje mi moc pěkný úsměv.
"Dík moc. Myslela sem, že tyhle kecy fungují jenom ve filmech!" směje se pobaveně.
"Jo, já taky..."
Pro jistotu se ohlížím. Nikde nikdo.
"Ty jsi.. Sun-Min, že? Viděl jsem tě ve škole..."
"Jo, jsem! Jak to víš?"
Krčím ramenem uchechtnu se.
Se slovy: "Já jsem Adam Roberts, těší mě." si sedám vedle ní. Koukne po mně a jak se usmívá, úplně zapomínám, že jí může být kdovíkolik let. Je úžasná.
"Moc hezkýho kluka jsi mi teda nevymyslel!" hihňá se.
"Eh! Imrovizace..." už zase se uchechtávám! Ts! "Doufám, že se neurazí..." dodávám zadumaně. Sun-Min se teď zatváří trochu posmutněle.
"Žádnej není..."
.... JO! TO JSEM POTŘEBOVAL VĚDĚT!
Oba dva na chvíli uticháme. Z dálky ke mně doléhají zvuky aut, drnčení vozíků, hovory různých lidí, zpěv ptáků z parku... Naprosto ukázkové jarní odpoledne a všechno dobré mám před sebou (a vedle sebe). Na chvíli zapomínám na všechny hloupý trable spojených se školou, ____ a vším tím ostatním, co se v tento okamžik zdá tak nádherně nepodstatný a cítím, jakoby se mi do žil konečně znovuvracela dobrá nálada. Jen tak si sedět na zemi a dýchat jarní vzdoušek - jednodušší recept na štěstí už asi neexistuje a když ještě osoba vedle mě na štěstí ještě přidává, nechápu, jak mi kdy mohlo něco chybět. Krása.
Aby řeč nestála, ptám se: "Nevíš, co tu vůbec chtěli?"
Svěsí hlavu. "Myslím, že tu s někým měli domluvenej sraz nebo co. Šla jsem kolem, když po mě začali řvát: 'Moretti, už ses mohl převlíct, ty štětko!' a když zjistili, že jsem někdo jinej - "
"COŽE?? DĚLÁŠ SI SRANDU?" Já snad vylítnu z kůže!
"Ne, proč?"
"Vážně si mysleli, že se jmenuješ Moretti?"
"No, řvali na mě to jméno, tak asi jo..."
Promnu si dlaněmi tvář. Náhoda to není, Moretti není normální příjmení. To snad ne...
Ale ne! Moment. Dobrá nálada mě neopustí! Protože - když zjistím, co s nimi má, můžu... hehe... no jo!
Mrknu po Sun-Min.
"Tohle se asi mělo stát, co?" zakřením se ačkoli k ní mluvím jen tak napůl. Usměje se a přimhouří oči.
"Ještě si tě najdu, ___..."
Rozloučím se a mažu zpátky do školy. nechce se mi, ale mám dobrý pocit. Mám totiž plán. Moc fajn plán. A ____ tím plánem radost rozhodně neudělám, což je na tom všem úplně nejlepší.
Tedy, ne úplně nejlepší. Nejlepší je nová kráska na seznamu. Ale ..... dostanu tě, Moretti, dostanu! Chááá!


___________________

BONUS TRACK - ROZHOVOR S TERIKAMI!!! =D

Zdravím, Terikami, já jsem Itoshii, nejukecanější interviewer na světě!

Terikami: Ahooj!! *mává*

Co tě přimělo k tomu uveřejnit na svém blogu rozhovor sama se sebou (resp. SE MNOU?)

Teri: Ne že bych si tak věřila! *smích* Spíš mě napadlo, že v Princessed Punk je staršně moc věcí, které potřebují dovysvětlit. Například název - ani na ten se nemůžu spoléhat, protože ho od začátku chci změnit! Jen pořád nevím jak... A vzhledem k tomu, že dělat rozhovory mě baví (lol xD) si myslím, že tato forma vysvětlení je zábavnější než normální kecy jak pro mě, tak pro čtenáře. Ne?

Možná. Přesuňme se k příběhu. Co tě vůbec inspirovalo?

Teri: Převážně Animefest, crossdresseři a Kurage Hime, což bylo jasný hlavně v první části. Ale faktorů bylo víc. Všechno vlastně začalo už celkem dávno, když jsem se seznámila s jedním týpkem, který byl předlohou pro Maxe a kvůli kterému celá věc vznikla.

Snad tě nikdo nenásilnil v obchodě...?

Teri: NEEE!! Ale proč ne? *smích*... To už je fikce. Princessed punk vznikl na truc, protože onen člověk mě strašně vytáčí, aniž bych věděla čím. A když jsem ho na AF potkala znova... já NEJSEM trpělivej člověk a tohle už bylo příliš. Tak jsem si přislíbila, že o něm, vzhledem k tomu, že je kluk, napíšu fanfikci. Tak se přece mstí nejlíp!! *smích xĐ*

Eh.. co tě na něm tak štve?

Teri: Já právě nevím. prostě je hroznej a všechno umí líp než já, debil. Vztek už ze mě díkybohu vyprchal a zůstala jen inspirace, ale jsem si jistá, že jestli ho někdy potkám znova, zase mě bude jen štvát. Grrrr....

No nevadí. Poslyš, slyšel jsem, že tuhle těď už kapitolovku ťukáš do mobilu! Je to pravda?

Teri: Jo! =D Teda... teď už ne, celou první a polovinu druhé části jsem opravdu psala do mobilu. je to praktický, ale varuju, bolí z roho ruka. nemluvě o plný paměti...

Co ostatní postavy? Kde na ně bereš inspiraci?

Teri: Tak různě. Po první části jsem měla promyšleného jen Maxe, ale Adam a spol. to brzy dohnali a řekla bych, že teď už na poli charakterů Adam vede =D. Mám ho ráda. Řekla bych, že mám ráda tento typ kluků, jenže žádný takovýto kluky vlastně neznám, takže nic. Nicméně myslím, že by to byl fajn kámoš.

Prosímtě, ještě jedna věc. Co jmén týče...

Teri: No joo, jména! *smích* vlastně bych se za ně měla omluvit. Ráda vymýšlím jména, ale pro tento příběh je to až nechutně těžký. Snažila jsem se hlavně vybrat nějaká, která se používají ve více zemích a nezabřednout do jednoho jazyka. Nechci totiž určovat konkrétní stát, ve kterém se všechno děje. Prostředí si představuje stejné jako v Česku. Kdybych pojmenovala hlavní hrdiny "Tonda" a "Filip" nebo třeba "John" a "Patrick" nebo "Nakano" a "Saitou" či ještě jinak, nelíbilo by se mi to. Dejme tomu, že se to celé odehrává u nás, jen se nechci omezovat jmény. Proto vznikla taková mezinárodní patlanice, něco zní česky, něco anglicky, něco italsky.... Nejlíp se mi to vymýšlelo na Sun-Min, ta je aspoň na férovku polo-korejčanka *smích*. Každopádně si s těmi jmény radši moc nelámejte hlavu ;-D.

Nebudu. Je ještě něco, co bys chtěla říct světu?

Teri: Jééé, to by bylo věcí =DDD ale asi myslíš jen k příběhu, co?! (Škoda.). No, pro mě samotnou je zajímavý to, že píšu jinak než obvykle a hned v několika směrech. Většinou mám totiž u fanfikcí a podobných věcí promyšlenej začátek a konec. A ten prostor mezi tím holt musím něčím vycpat. Tady.... *záchvat* není promyšlený VŮBEC NIC. Takže já vím vždycky jen o maličko víc než čtenáři (jeslti tedy nějací jsou, to je taky otázka xD) a absolutně nevím, co s tím udělám, abych to nějak zakončila a vypointovala. Ani to nechci vědět, protože pak by to pro mě nebylo ani zdaleka tak srandovní jako teď xĐĐĐ.

Budou ještě nějaký bonusy tohoto typu?

Teri: *smííích!!! =D* asi jo. Pokud vás nenudí. Plánuju něco málo o každé postavě, takový ty blbosti typu "narozky, oblíbená slova" atd. Mám ráda příběhy s lidmi, kteří mají zajímavý charaktery a proto se snažím narvat i do svých postav co nejvíc lidskosti ;-D.

A nakonec -- někdo se tu ptal na žánr.

Teri: Žánr.... totálně ujetá blbost? =D ais tak... no, hlavně něco, u čeho se lidi pobaví xD. Komedie (i když nám hlavní postava propadá sakrasmu), shounen-ai, občas romantika, relaxace... klasika. Ráda bych, aby v tom byl hudební podtext, ale nevím, na kolik si v tomhle ohledu vedu. Uvidíme.

Díky za rozhovor, měj se krásně a ať se tví čtenáří nenudí!

Teri: To já díky... a doufám v to stejný!

Tak, poučili jste se?? =D Já zdrhám, už jsem u toho proseděla moc moc času.

LÁLIHOOOOOOOOO!!!

Terikami ♥
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shiroa Shiroa | Web | 23. května 2011 v 21:52 | Reagovat

Píše počas čtení:
1) Adam... můj spolužák, kterej se dříve choval jako holka, teď jako blázen a retard (v pozitivním slova smyslu) :D :D hodí se to :D
2) mám co dělat! Nudím se a nulová nálada... jupí!! Juchu!! :D
3) Ješiš, Niki... to mi připomíná moji minulost, když byl můj nejlepší kámoš (nemysli na to! Nemysli!!) :D :D :D
4) Jujkýý! dostala jsi mě na podlahu :D :D
5) :D :D :D dočteno, i rozhovor :D jop, takhle to má být ... :D :D
Váááá!!! teším na pokráčko... jo, sice možná nemáš ten středek promyšlený, snaž se (prosím prosím prosím!! :D)
lol... tohle je moc povídka :D

2 Mishiro Hara Mishiro Hara | Web | 1. června 2011 v 17:30 | Reagovat

Právě si mě (obávám se ale, že jen nakrátko) vytáhla z depky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama